Novinářka Milena Jesenská

Milena Jesenská na rozdíl od řady jiných neemigrovala, názorově nelavírovala a statečně se vyjadřovala k Hitlerově agresi. Dokázala navíc vidět problémy německého pohraničí ČSR z obou stran.

Adresa:
Prokopovo náměstí čp. 260/4, Praha 3, 130 00. Byt v prvním patře.
Spojení:
  • 207

Odtud Chlumovou ulicí vzhůru, poslední rohový dům po pravé straně.

{"lat": 50.0867625, "lng": 14.4526889}
Milena Jesenská na rozdíl od řady jiných neemigrovala, názorově nelavírovala a statečně se vyjadřovala k Hitlerově agresi. Dokázala navíc vidět problémy německého pohraničí ČSR z obou stran.

V tomto domě žila pozdější novinářka a překladatelka Milena Jesenská (1896–1944) prvních pět let svého života. Jesenští bydleli v prvním patře v bytě s výhledem na ovocný a zelinářský trh. Hned vedle měl otec Mileny Jesenské zubařskou ordinaci, čekal ho však společenský vzestup jako profesora stomatologie Univerzity Karlovy a rodina záhy z proletářského Žižkova stěhuje na lepší adresu v centru Prahy. Milena Jesenská absolvovala slavné pražské dívčí gymnázium Minerva a po maturitě se vzbouřila přání svého otce, který ji tlačil do studia mediciny. A podruhé se vzbouřila otcově vůli, když šla za hlasem svého srdce, vzala si literáta Ernsta Pollaka, s nímž odešla do Vídně. Přeložila povídku Franze Kafky do češtiny a měla s Kafkou krátký vztah, Kafka jí psal dopisy, které později vyšly jako Dopisy Mileně. Po rozpadu manželství s Pollakem se vrátila do Prahy a vdala se znovu za architekta Jaromíra Krejcara, i toto manželství se však ocitlo v krizi. Milena Jesenská žila odvážný a dobrodružný život, ale i život trýzněný nemocemi a závislostmi.

Milena Jesenská (zdroj: internet)

O odkazu naděje Mileny Jesenské svědčí následující události v životě slavné novinářky: Nebylo samozřejmé už to, že když se od bývalého manžela dozvídá o Stalinových zločinech, v roce 1936 vystupuje z KSČ. Ferdinand Peroutka ji zaměstnal v Přítomnosti, díky čemuž konečně mohla opustit rubriky typu „ženský koutek“ a stala se z ní brilantní politická novinářka. Na rozdíl od řady jiných neemigrovala, názorově nelavírovala a statečně se vyjadřovala k Hitlerově agresi. Navíc dokázala vidět problémy německého pohraničí ČSR z obou stran a ještě těsně před Mnichovskou konferencí v září 1938 hledala cesty smíření. Průkazně dokládala, jak ústrky německé minority českou majoritou plodí radikalizaci: „Má-li tento člověk pochopit, že je pro něho demokratický stát výhodnější než stát totalitní, je třeba, abychom mu dali vědět, cítit a zažít, že tu má co dělat.“ Tato výzva proti šikaně sudetského Němce českými úřady je stejně inspirativní i v kontextu velmi složité situace různých etnických a sociálních skupin v severních Čechách dnes. V reportáži z října 1938, psané už po mnichovské dohodě, volá Jesenská po praktické pomoci pro německé sociální demokraty (viz Doreen Warriner), kteří byli nuceni ze Sudet emigrovat do vnitrozemí. Zde poukazuje na rozdíl mezi vnuceným appeasementem a skutečným mírem a smířením: „Když rozvíráme noviny, čteme o velkém uznání, které se Československu dostává za oběť, již přineslo světovému míru. Omyl. Nepřinesli jsme žádnou, neboť oběti se skládají jenom dobrovolně.“ Během války se zapojila do konspirační činnosti. Psala do podzemního časopisu V boj, pomáhala organizovat přechody uprchlíků do zahraničí a její byt se stal přechodným azylem pro židovské a politické uprchlíky z Německa, Rakouska a jiných zemí. Brzy po zatčení Ferdinanda Peroutky byla gestapem pro své občanské názory zatčena sama. V koncentračním táboře pracovala v táborové nemocnici a podporovala a utěšovala své spoluvězeňkyně. Říkali jí matka Milena. Zemřela na selhání ledvin v táborové nemocnici v Ravensbrücku. Stejně jako Přemysla Pittra a Olgu Fierzovou ji instituce Jad Vašem zařadila mezi Spravedlivé mezi národy. Česko-německý fond budoucnosti uděluje Zvláštní cenu Mileny Jesenské „za německý anebo český příspěvek, zabývající se zvláště přínosným způsobem a se vztahem k aktuálnímu dění tématy, jako je občanská odvaha a multikulturní porozumění či tolerance“.

Použitá literatura a další odkazy:

Kudy dál?

Z rodného domu Mileny Jesenské je to asi pět minut k dalšímu zastavení stezky. Přejděte náměstí se sochou spisovatele Jaroslava Haška a vystoupejte Milíčovou ulicí, překročte tramvajové koleje ke kostelu sv. Prokopa a zabočte do Vlkovy ulice. Po necelých sto metrech se ocitnete před školou, kterou navštěvoval básník Jaroslav Seifert, na rohu školy je pamětní deska.

Komentáře: