Básník Jaroslav Seifert

Přes všechnu svou sentimentalitu a nostalogii Seifertovy verše jako celek kultivují soucit, empatii a vědomí lidské solidarity. Seifert však nebyl jen velkým básníkem, ale ve vztahu k vládnoucí komunistické ideologii rovněž statečným občanem.

Básník a novinář Jaroslav Seifert (1901–1986) se narodil nedaleko v Bořivojově ulici č. 104 a tuto obecnou školu, která dnes nese jeho jméno, navštěvoval v letech 1907–1912. Pozdější laureát Nobelovy ceny za literaturu byl chudé dělnické děcko z žižkovského pavlačového domu. Jeho lyrika má tradiční i experimentální polohy. A přes všechnu svou sentimentalitu a nostalogii, kultivují Seifertovy verše jako celek soucit, empatii a vědomí lidské solidarity. Seifert však nebyl jenom velkým básníkem, ale rovněž statečným občanem. Poté, co spolupodepsal „Manifest sedmi“ proti novému vedení, bolševizaci a podřízení strany směrnicím Kominterny, byl z KSČ v roce 1929 vyloučen a vstoupil do sociální demokracie. V sociálně-demokratickém deníku Národní práce pracoval během války. Počátkem padesátých let proti němu vypukla ideologická štvanice, kterou se mu podařilo ustát. V roce 1956 se na sjezdu Svazu československých spisovatelů bránil a zastal se vězněných a umlčovaných spisovatelů. Začátek diskusního příspěvku z 27. dubna 1956 stojí za to ocitovat:

Bylo řečeno, že je zapotřebí, abychom konečně uspořádali své kulturní dědictví. Vracíme se ke knihám svých mrtvých básníků, listujeme jimi a hlásíme se k tomuto jejich odkazu. A tu mi napadá tichá a plachá otázka. Aniž bych se pouštěl na pole metafyziky, obracím se s jistou úzkostí k těmto našim mrtvým a ptám se jich, budou-li i oni hlásiti se k nám. ... Kéž bychom v této chvíli my spisovatelé byli opravdu svědomím svého národa. Kéž bychom byli svědomím svého lidu. Neboť, věřte mi, obávám se, že jsme jím nebyli již po více let, že jsme nebyli svědomím zástupů, že jsme nebyli svědomím milionů, ba dokonce že jsme ani nebyli svědomím sebe samých.

Podobně ostře odmítl invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, a když coby předseda Svazu spisovatelů neprovedl sebekritiku, byl Svaz rozpuštěn a Seifertovi bylo zakázáno publikovat. O něco později podepsal Chartu 77. O nobelovce říkal, že by si ji víc zasloužili jiní básníci jeho generace. Byl to ale Seifert, kdo je všechny přežil. Od roku 1986 se za vynikající česká a slovenská beletristická díla udílí prestižní literární Cena Jaroslava Seiferta.

Kudy dál?

Od ZŠ Jaroslava Seiferta je to k bydlišti Františka Kriegla asi deset minut. Od školy se vydáte dál Vlkovou ulicí směrem mírně vzhůru. Na jejím konci zahněte doleva a vydejte se do prudkého kopce ulicí u Rajské zahrady. Vstupte do Riegerových sadů a – s majestátním panoramatem Prahy před očima –směřujte k jihozápadnímu cípu „Riegráčů“, k nově zrekonstruovanému funkcionalistickému domu.